Přeneste se s námi na zámek, kde vás přivítá paní hraběnka s panem hrabětem, šlechtou a svým služebnictvem.
Spolek panstva na tvrzi Žíželeves provází návštěvníky interiérem zámku a pomocí hraných dialogů seznamuje návštěvníky nejen s historií místa, ale i s tehdejším stylem života. Stanete se pozorovateli práce služebnictva, procházky pana hraběte s chotí v parku, překrásné komtesy chystající se na ples a možná, že zažijete příběhy, které se opravdu staly. Zde máme dlouholetou spolupráci se zámkem Hrádek u Nechanic.

V našem případě není určeno pouze na plesovou sezónu. Tančíme rádi a často tance 19. století. Vždyť právě tancem se dá vyjádřit to, co v minulých dobách etiketa přísně zakazovala. Dámy tančí v šatech k tomuto účelu speciálně ušitých a pánové ve fracích. K tanci nás doprovázejí mimo jiné i tóny Johanna Strausse. Jelikož se každý půl rok učíme nový tanec a chceme předejít opakování se, máme pro vás na toto období připravené tance:

Valčík – Na krásném modrém Dunaji, který jsme jako historicky první spolek uvedli na reprezentačním plese roku 2011 v Chlumci nad Cidlinou.

Čtverylka - Jinak se jí říkalo Qadrila. Byl to oblíbený tanec Boženy Němcové.

Länder - Méně známý, leč překrásný a romantický tanec.

Waltz - Romantický, pomalý valčík.

Polonéza - Patřila mezi nejoblíbenější tance šlechty v 19. století. Jedná se o polský procesní tanec, při kterém tančí páry dokola. Mezi nejznámější skladatele polonéz patří Fryderyk Chopin.

Menuet - Také minet (franc. le menuet, ital. il minuetto). starý, původně národní tanec francouzský, pocházející z prov. Poitou. Jako většina starých tanců byl také menuet tanec řadový dvou osob, tančících pozvolným a důstojným tempem, což vyžadovalo pohybů ušlechtilých a půvabných, jak rukou, tak i nohou, rozmanitých dle rozličných menuetů, tak že pěkně tančiti menuet patřívalo dlouhý čas k lepšímu vzdělání, a menuet býval po výtce tancem vznešených kruhů. Jím zahajovány bývaly plesy. Zvlášť oblíbeným byl na dvoře Ludvíka XIV. a odtud vyskýtá se také často v Lullyových operách a balletech. Don Juan d'Austria prý schvalně jel do Paříže, aby viděl Markétu Burgundskou tančiti menuet, a Ludvík XIV. tančil r. 1653 menuet dle operní hudby Lullyovy. Taneční mistr Pécour (1674 až 1729)

Vždy při tanečním vystoupení tančí minimálně 4 páry. Maximum je 10 párů, které vás očarují svou ladností. Mimo městských a soukromých plesů v regionu jsme ozdobili svými tanečními kroky i ples v Praze na Žofíně a protančili jsme se až do Polska.

Tato činnost je relativně nová. Vznikla na základě velkého počtu šatů, které vlastníme a hned po prvních akcích se těšila velkému ohlasu. Předvádí se cca 20 šatů – dle časových možností a přehlídka je doplněna výkladem, ať již vážným, nebo humorným. Výklad má posluchačům přiblížit život panstva u dvora. Věnujeme se i charitativním akcím. Uspořádali jsme módní přehlídku v domově pro seniory v Trutnově, v domově pro seniory v Hořicích jsme zatančili a zúčastnili jsme se adventu s dětmi na ZŠ HOŘICE.

Dámský oděv podporoval ženskost a zdůrazňoval a formoval přirozené proporce ženského těla. Základní linii dámského oděvu určovalo přesné tvarování. Důraz byl kladen na vypasovaný živůtek a útlý pas, který se přiblížil hranici přirozeného pasu. Přizpůsobit ženské tělo ideálu útlého pasu, výrazného poprsí a oble tvarovaných boků měl opět korzet, vyztužený kosticemi nebo ocelovými pásy. Těsný živůtek měl u denního oděvu nevelký dekolt zakrývaný např. límcem z jemného plátna nebo bavlny, u oděvu večerního byl výstřih hlubší a nezakrytý. K živůtku se ve 20. letech 19. století připojovaly nevelké rukávy, někdy dvojité, které však byly stále širší, komplikovanější a bohatší, aby vytvořily kontrast k útlému pasu, vyznačenému ještě páskem s přezkou.
Pánský oděv se skládal ze svrchního oděvu, vesty, kravaty a kalhot. Frak, základní oděv pro společenské a slavnostní příležitosti, byl ve 20. letech 19. století velmi těsný a stejně jako u ženského oděvu měl zvýšený pas. Místo fraku se k méně slavnostním příležitostem začal nosit redingot, který nabýval díky dokonalému střihu elegantní formy

Bohatství a prestiž dvora ve Versaille daly Francii klíčovou roli, určující barokní módu.Dvorský oděv byl určován stylem dvora Ludvíka XIV. (1643-1715) Estetické principy baroka se promítly především do pompézního oděvu, předepsaného na královské slavnosti a audience materiál: hlavně brokáty a hedvábí ve světlejších barvách, doplněné krajkami a stuhami Bohatství se projevovalo hojným využíváním znamenitých materiálů. Převládla móda dlouhých natočených účesů, a tak pro mnoho mužů se stala paruka nezbytností. S postupem doby se potřeba stala módou, a móda se stala zákonem.

Móda v předválečném Československu
Zahrnovala módní oděvy, obuv, pokrývky hlavy, kosmetiku, šperky a galanterii. Patřily k ní také nové aspekty společenského vystupování žen, začínaly chodit samy bez doprovodu mužů, nebo kouřily na veřejnosti. Móda byla rozmanitá a vykazovala první známky emancipace žen. Ženy přidávaly do svého šatníku mužské prvky garderoby. Především v Praze vznikaly úspěšné salóny a dovozní firmy.

Mužské módní doplňky
K důležitým módním doplňkům patřily kapesní hodinky. Obvykle byly zavěšeny na řetízku, zastrčené v kapse vesty. Ve třicátých letech je však vystřídaly běžné hodinky náramkové. Mezi dalšími doplňky nacházíme vycházkové hole a deštníky, dýmky, špičky a ozdobná pouzdra na cigarety (cigártašky), pouzdérka na šňupavý tabák, kokain či zažívací sodu, velké manžetové knoflíčky, jehlice do kravaty a pečetní prsteny.