Biedermeier
Všechny naše šaty jsou šité dle stylu Biedermeier. Nesmí chybět krinolína, sukně, korzet, klobouček, vějíř, pompadurka a šperky. Šaty musí dosahovat délky až k zemi, protože pokud by byl dámě vidět kotníček, považovalo se to tehdy za společenské faux pas.
Šaty se dělí dle využití na taneční a vycházkové, ale i dle ročního období na zimní a letní.
Taneční róby jsou velmi honosné. Všechny se vyznačují světlými barvami, které jsou oživené blýskavým zdobením. Na plesy místo kloboučků nosíme vyčesané vlasy a zdobíme se korunkami, do vlasů se vplétají mašle, květiny i šperky.
Vycházkové šaty:
V zimním období jsou šaty šité z teplejších a těžších látek, jako je například brokát a samet. Každá dáma má i svůj kabátek pro zahřátí. Barvy volíme spíše střídmější až tmavé. Klobouk a rukávník je součástí podzimního oděvu. Za chladných dnů si dámy přes šaty přehodily šátek či šálu.
Na letní období volíme lehké látky, světlejších tónů, zdobené květy, volány a kanýry.
Zde malinko vybočujeme od historických zvyků, neboť dámy dříve nosily na vycházku šaty spíše tmavých tónů a na večer, na ples, do divadla apod. tóny světlé. V letních měsících je pro nás nezbytným doplňkem i slunečník.
Šaty jsou šité z překrásných látek, zdobené krajkami, pro které jezdíme do Turecka, Dubaje a ty nejlepší jsou zdobené krajkami dovezenými z Bali. To vše je nutné převážně pro prezentaci na významných akcích, abychom si zachovali své prvenství v rámci České republiky.
V dnešní době čerpáme inspiraci pro šití především z portrétů a kreseb osobností dané doby. Můžeme se pochlubit i několika replikami, mezi něž patří i šaty, které měla císařovna Sisi při návštěvě Maďarska.
Naši pánové si také drží eleganci doby Biedermeier. Na vycházky se pyšní žaketem různých barev, košilí, kalhotami a také samozřejmě doplňky v podobě cylindru, vycházkové hole a kapesními hodinkami s řetízkem.
Na plesy potom pánové oblékají frak.
Styl oblékání v 19.století
V době Biedermeier se oblečení vyrábí z kvalitních materiálů (bavlna, plátno, hřejivá vlna a kožešinové doplňky).
Oblékání žen
Ženskost podtrhuje upnutý živůtek, jehož dekolt odhaluje i části ramen. Typickou linii ženských šatů Biedermeier tvoří úzký, až vosí pas, kterého se docílí korzetem a širokou sukní. Sukni podpírá několik spodniček a kovová konstrukce zvaná krinolína.
V zimě sloužily plášťové šaty ze silných vlněných látek, upnuté až ke krku. Přes ně se oblékaly široké pláštěnky bez rukávů, tzv.mantily. Jejich okraje zdobily bohaté výšivky, v zimě kožešinové lemy.
Ženské účesy byly poměrně složité. Vplétaly se do nich stuhy, květiny a používaly se i falešné příčesky.
Nosilo se množství šperků, náhrdelníků, náramků, opulentní prsteny či náušnice. Mezi oblíbené materiály patřily perly a zlato.
Žádné dámě nesměl chybět slunečník, vějíř, rukavičky, kapesníček a kabelka – tzv. pompadurka.
Děti byly považovány za miniaturní verze dospělých, takže je stačilo oblékat do zmenšených kopií dámských a pánských modelů.
Klobouky byly důležitou součástí 19. Století. Zdobily se peřím, stuhami, umělým ovocem, květinami, atd. V tehdejší době žena bez klobouku téměř nemohla existovat.
Oblékání mužů
Oděv mužů se od minulé doby příliš nezměnil. Frakový kabát zůstává i v době Biedermeier nejrozšířenějším vycházkovým i společenským oděvem. Má nejrůznější barvy, podobné barvám květin. Oblečení mužů bylo daleko pestřejší, než je dnes. Barevný frak doplňovaly kalhoty jiné barvy. Byly dlouhé, úzké, vpředu nad botou obloukovitě vystřižené, aby se neřasily. K fraku se ještě používaly pestře květované a kostkované vesty z hedvábí či saténu. Také se nosily košile se stojacím límcem, doplněné uvázaným šátkem. V zimě si muži oblékali vypasovaný kabát tzv. redingot, nebo je zahaloval dlouhý plášť tzv. carrick, zdobený několika límci. Dobře oblečeným mužům nesměl chybět cylindr. Cylindr mohl být i barevný, ale zejména oblíbený byl světle šedý.
K vycházkovému oděvu mužů patřila tzv. ,,špacírka“, což byla lehká hůlka. Nezbytnou součástí oděvu byly i rukavičky a odznakem majetnosti byly hodinky.
Pro společenské a slavnostní příležitosti byl základní oděv frak.
Zajímavosti
Víte, že bílá barva šatů pro nevěstu se stala normou teprve v 19. století? Předtím si nevěsty vybíraly velmi pestré, barevné a bohatě zdobené šaty.
Celková spotřeba drátů na krinolíny byla tak velká, že by se jimi dala třikrát omotat zeměkoule po polednících.
První „couturier“ byl v 19.století Charles Frederick Worth. Byl jedním z prvních návrhářů pro společenskou smetánku té doby. Jeho šaty oblékla i císařovna Alžběta Bavorská, ke kterým zvolila jako doplněk do vlasů ony proslulé kytičky. Seznam výbavy, kterou si Sisi vezla s sebou do Vídně, čítal: jedny svatební šaty s vlečkou, 55 šatů pro různé příležitosti, 113 párů bot, 240 ks spodního prádla, nočních košil a čepečků a 16 klobouků.
Na tu dobu to nebyla bohatá nevěsta.
Sisi od tragické smrti svého syna Rudolfa neoblékla jinou barvu šatů, než je černá. Měla vlasy dlouhé až k zemi. Při česání jí musela komorná ukazovat hřeben, aby věděla kolik vlasů jí vypadalo. Držela diety, měla v pase jen 46cm a vážila maximálně 55kg. Na noc si dávala zeštíhlující zábaly přes boky, namočené do octa. Sisi si v zásadě co nejméně sedala. Ve svých komnatách prý dokonce neměla ani židle.
Naše šaty
